UKLIZENO | Nová série článků

Jak se naučit uklízet - zamilujte se do svého domova

Jeden z důvodů, proč jsem po odmlce začala psát blog, je tato nová série článků, kterou jsem nazvala Uklizeno. V ní bych si ráda zaznamenala svou cestu od roztržité chaotičky k ženě, která miluje svůj domov a opečovává ho s láskou. A třeba tím inspirovala i nějakou další ženu, která je na tom podobně a není v tom šťastná.

 

Stále plný koš prádla

Roztržitá jsem byla vždycky. A na uklízení mě také neužilo. Vlastně odnepaměti. Přitom základ mám dobrý, maminka je pořádná, dokázala i starý nábytek nádherně opečovávat, abychom to měli doma krásné. Není tam tedy žádný pokřivený obraz z dětství. Uklízela vždy před námi a s námi, takže jsme nežily v iluzi, že „se to samo uklidilo přes noc“. Zároveň jsme měly i domácí povinnosti přiměřené našemu věku. Takovou specialitou bylo žehlení vlastního prádla, s nímž jsme začínali někdy v patnácti. Nejspíše z důvodu budování nějaké zodpovědnosti vůči svým věcem. A jako tehdy, i teď mi ten koš přetéká.

 

Když jsem začala žít s mým mužem, nikdy to nebyla doma žádná sláva. I přesto, že jsme měli vždy krásné prostory a nový, nadčasový nábytek. Ovšem vždy mi to vadilo. Chtěla jsem mít doma hezky a čisto. Když se mi to podařilo, cítila jsem se líp. Byla jsem daleko efektivnější, lépe se mi dýchalo a měla jsem daleko lepší náladu. Ale nebylo to často. Nikdy jsem ale nemohla přijít na kloub proč. Mám tolik věcí? Jsem vážně ztracený případ?

Ne pro návštěvy, ale pro nás

Až to dospělo do stádia, kdy jsem si uvědomila, že to chci prolomit. Už jsem pochopila, že to všechno, co okolo našeho domova dělám, dělám pro nás. Ne pro návštěvy, ale pro ty, kteří tady žijí a kteří si zaslouží žít v krásném prostředí. Proč by návštěvy měly vstupovat do čistého a voňavého bytu a my, kteří v tomto bytě trávíme podstatnou část svého života, bychom si ho dopřát neměli?  Zároveň nechci brát úklid jako nutnou povinnost, kterou musím se sebezapřením udělat. Takový postoj nikam nevede. Chci dát náš domov do pořádku přesně proto, abychom se my cítili dobře. Aby to byl náš klidný přístav. Aby to bylo přesně místo největšího bezpečí.

 

Pojďte tu cestu sledovat se mnou. Pravidelně vám budu dávkovat tyto články o tom, jak pokračuju. Co se u nás změnilo. Co jsem pochopila. A taky co nebo kdo mi v tom pomáhá.

1 komentář

  1. Na tyhle články se moc těším. Sama neberu úklid jako nutné zlo, ale baví mě to, starat se o náš hezký byt a hlavně pro ten pocit, který mi to dává. Mít kolem sebe čisto a uklizeno je pro mě stejné jako protřídit si myšlenky v hlavě. Když není pořádek kolem mě, nejsem klidná ani já. Což je celkem kámen úrazu, protože mám pocit, že ten nepořádek se dělá strašně rychle a já jenom lítám a uklízím a jsem z toho mírně ve stresu, protože ten nepořádek prostě nesnesu. Ale s malým miminkem je ten úklid jako neverending story. Málo kdy se mi podaří uklidit fakt pořádně a všechno. Tak snad se tady u tebe dočtu, jak na to :)

    OdpovědětVymazat