5. 12. 2016

České diáře | Black Brick


V prvním z několika dílů o českých diářích vám představím značku Black Brick, za kterou stojí Barbora Lípová. Černé elegantní desky mi na první pohled připomněly mou oblíbenou značku Moleskine. K té jsem vždy sahala pro jejich čistotu a eleganci. Budu mít konečně českou náhradu?

Vlastně ten příběh bývá téměř vždy stejný. Hledáme na trhu něco, co by nám vyhovovalo, jenže nenacházíme. Stejné to bylo i u Barbory Lípové. Při honbě za ideálním diářem, který by ji vyhovoval ve všech směrech, vyzkoušela nespočet papírových variant, dala šanci i různým elektronickým nástrojům, ale nakonec to dopadlo tak, že si musela vytvořit svůj systém plánování. A teď se o něj dělí pod značkou Black Brick, jejíž diáře světlo světa spatřily už minulý rok. A letos se  k černé elegantní variantě přidala i červená.

V jednoduchosti je krása.

Co mě na diáři Black Brick zaujalo nejvíce?

1. Nejde jen o ledajaký diář

Líbí se mi, že takhle "černá cihlička" (z angličtiny Black Brick) sahá trochu dál a kromě běžného kalendária nabízí i místo na týdenní cíle, sledování návyků, koučovací otázky a další vychytávky, které v diářích za padesátikačku zkrátka nenajdete.

Do diáře Black Brick si můžete zapisovat i své cíle.

2. Dost místa na nákupní seznam, kresbičky i básně

Barbora myslela i na dostatek prostoru na poznámky. Milovníci dlouhých zápisků mi dají zapravdu, že v běžných diářích je kolikrát nutné nechat si zajít chuť na pořádné seznamy. Taky by to snad mělo být bez problémů. Ke každému týdnu máte jako přídavek volnou stranu na poznámky a pokud by vás snad chytla spisovatelská slina, na konci diáře najdete ještě pěkný balíček volných listů k dobru.

3. Elegantní a čistý vzhled

Nevím jak vy, ale do hezkých sešitů se mi ve škole psalo vždycky lépe. A stejné je to i s diáři. Zkrátka šaty dělají člověka i diář. Tento vypadá na první pohled moc hezky, na omak je prý velmi příjemný (nemohu posoudit) a pyšní se kvalitní italskou koženkou v černé či červené barvě. Líbí se mi, že je unisexový, takže potěší i vašeho partnera, kamaráda nebo třeba kolegu.

4. Česká výroba

V posledních dvou letech si všímám českých tvůrců daleko více. A nestačím se divit. Tolik šikovných lidí je mezi námi, že je škoda sahat po zahraničních značkách. Překvapuje mě preciznost zpracování a ryzí poctivost při tvorbě. Věřím, že i na tomto diáři to bude znát.


Co na sebe prozradila zakladatelka značky Black Brick?

Všichni jsme zvědaví a rádi nakoukujeme pod pokličku šéfkuchařovi. Co vaří a jaký příběh se k jeho receptu váže? A proč bychom si ho měli objednat namísto jiných pokrmů? Třeba vás rozhovor s Barborou Lípovou přesvědčí, že Black Brick je zrovna ta pravá ingredience do vašeho života!

Barbora při práci. Autor fotografie: Josef Fedák
Barboro, pověz nám na začátek něco o sobě
Mám za sebou řadu pracovních zkušeností, aktuálně mě nejvíce těší práce na mých diářích. V ní uplatňuji svojí zálibu pro čistý design i vlastní zkušenosti s osobním rozvojem a licenci akreditovaného kouče. Velmi mě baví také práce spojená s výrobními technologiemi a posouvání možností, jak  výrobních tak lidských.

Vystudovala jsem bakaláře ve třech společenskovědních oborech, v současné se kromě podnikání věnuji studiu ekonomie. Ve volném čase se věnuji pomoci lidem s dyslexií na svém webu mojedyslexie.cz nebo literatuře. Jako rodák z Mikulova s láskou odpočívám u vína (a věcí s ním spojených.)

Proč ses rozhodla vytvořit vlastní diář?
Rozhodnutí vytvořit vlastní diář přišlo velmi přirozeně. Vždy jsem se zajímala o to, jak se posouvat dál a zvládat hodně věcí, a s tím nutně souvisí potřeba udržet se motivovaný a umět si organizovat čas (moje osobní úspěchy můžete sledovat na webu Mít vše hotovo.)  To vedlo k tomu, že jsem si vytvořila vlastní listy, které mi pomáhaly udržovat si své návyky a jít za cíli.

Později jsem hledala diář, který by tyto věci již obsahoval, ale zjistila jsem, že jak obsahem, tak především zpracováním mi žádný nepřijde dost dobrý. Protože jsem měla vždycky blízko i ke grafice a designu, rozhodla jsem se vytvořit diář vlastní. Takový, který má nejen nadstandardní obsah, ale můžete si jej bez obav vzít třeba i na pracovní schůzku a bude hned jasné, že máte vytříbený vkus (a hlavně vás bude těšit si do něj psát).


Diář pro ty, kteří mají vytříbený vkus.

V čem se odlišuje oproti ostatním diářům?

Diář Black Brick se liší od ostatních diářů v hodně aspektech.  Tím hlavním je to, co jsem již zmínila, že si klade vysoké nároky jak na obsah, tak na čistý design. Samotný obsah je pak odlišný především v tom, že ke každému týdnu je navíc volná čtverečková stránka a stránka pro týdenní cíle, návyky a další. Volná stránka ke každému týdnu se opravdu osvědčila, takže diář funguje skvěle jako pohotový blok. Stránka týdenních cílů je unikátní v tom, že obsahuje ke každému cíli i akční kroky, které jsou často pro naplnění cíle rozhodující.

Pak je to řada dalších věcí, například to, že celá výroba je v Čechách. Jedinou zahraniční součástí jsou kvalitní italské koženky, které se běžně kvůli své ceně u diářů nepoužívají, ale já jsem je vybrala proto, že nepůsobí umělým dojmem, jsou velmi příjemné na dotek a zároveň jsou šetrné ke zvířatům.  Další odlišností je i unikátní formát, který jsem dlouho testovala tak, aby diář nebyl moc velký a těžký, ale zároveň se do něj pohodlně a přehledně psalo. Pozornost jsem věnovala i samotným papírům, aby se nepropisovaly a dobře se na ně psalo. Takových detailů je ještě spousta, ale nechci vás jimi zahltit, všechny další informace můžete najít na našem webu.

Ideální pro minimalisty.

Prozraď nám své osvědčení tipy a triky při plánování času. Co na tebe funguje? :)

Těch věcí je celá řada, ale zmínila bych asi tři nejzásadnější:

Za prvé mi nejvíce pomáhá mít jasno ve svém cíli a tím se nechat popohánět (vytáhnout z postele, ...).  Aby nás cíl dobře vedl, musí mít určité vlastnosti jako například to, že je opravdu náš a ne našeho okolí, že v něm máme vytyčené nějaké konkrétní kroky a podobně.

Pro tyto účely jsem si vytvořila sérii (koučovacích) otázek, které mi vždy pomohou právě takto pracovat se svojí motivací. Potom, co jsem tyto otázky sdílela se svými přáteli a pomohly i jim, jsem se rozhodla je sdílet s ostatními v naší novince Black Brick zápisník tak, aby tvořil s diářem dokonalý komplet pro vlastní rozvoj.

Druhou věcí, která je zásadní, je prioritizace. Věnovat se jako první tomu nejpodstatnějšímu, tomu co nás nejvíce posune dál.  Jak říká můj oblíbený citát: „Nestačí být jen zaneprázdněný, to jsou i mravenci. Otázka zní, čím jsem zaneprázděni?“ Henry David Thoreau.

Zní to snadno, ale opak je pravdou, v každodenním návalu povinností mám stále tendenci se věnovat věcem, které možná na první pohled hoří, ale ve skutečnosti nás nikam neposouvají a co hůř, nejsou ani součásti našich plánů, ale hrají hlavně roli v plánech cizích. A právě proto, že je to tak důležité a zároveň tak náročné, zařadila jsem do diáře denní a týdenní cíle, abychom měli své vlastní priority stále na očích.

A zatřetí dělám všechno pro, abych mohla dělat věci, které mě baví a to pak jde všechno snáz.  Většinou to na začátku vyžaduje i dost nepříjemné práce než se člověk může věnovat tomu, co ho baví. Je velká škoda, že právě proto to většina vzdá a celý život lidé dělají věci, které je nenaplňují. Určitě to nevzdávejte :)

_______________________________________________________________________



Zaujal vás diář Black Brick?

Až do 12. prosince si ho můžete pořídit na oficiálních stránkách v předprodeji za zvýhodněno cenou 590 Kč (běžná cena je 680 Kč). Vybrat si můžete z tradiční černé či nově i červené barvy. 



Nejedná se o reklamní článek. O diáři píšu z vlastní iniciativy.

20. 11. 2016

10 českých diářů, se kterými bude plánování radost


Kdo mě zná, tak ví, že miluju plánování! Dělání dlouhých seznamů, to-do aplikace v mobilu, zapisování těch nejdrobnějších úkolů a následné zaškrtávání – to je moje. Připadám si pak daleko produktivnější, než když práci nechám volný průběh. To se pak totiž může snadno stát, že je tu znenadání večer a já za celý den nezvládla nic, co jsem si v duchu naplánovala.

A tak jsem koukala, co český trh nabízí letos. Protože i mámy na mateřské si najdou mezi přebalováním, kojením a uspáváním pár dalších aktivit, které je třeba zaznamenat. Vyrojilo se poměrně dost novinek, které si zaslouží pozornost. Jejich tvůrci do nich dali kus srdce, odhodlání i vlastních zkušeností. Už jen proto bychom je měli podpořit a dovolit vzkvétat lokálnímu trhu.

Vybrala jsem proto pro vás 10 českých diářů, do kterých bych si klidně zapisovala hodiny plavání, nákupní seznamy i životní milníky naší holčičky. A jsem si jistá, že si mezi nimi vyberete i vy toho pravého společníka na rok 2017!

5. 11. 2016

A pak jsi přišla a já mám pocit, jako bys tu byla odjakživa


Sedm hodin večer. Počítáme stahy a koukáme se na sebe. Už je to asi tady. Uvnitř mě se mísí strach a napětí z toho, co přijde. Pocity, které si nemůžete nasimulovat. Které prostě přijdou. Už se chystáš na svou cestu. K mámě a tátovi.

Půlnoc. Kontrakce pokračují. Bolí to. Moc. Budím tvého tátu a říkám, že si půjdu napustit vanu. Zvedá se, míří do koupelny a ptá se mě, jestli chci i pěnu. Chci. Ležím ve vodě a hladím si břicho. Už budeš brzy s námi. Vůbec to nechápu. Pocit, který nelze vyjádřit slovy.

Tři hodiny ráno. Volám naší porodní asistentce. Blíží se to, říká. Pokračujte v tom, co děláte, děláte to výborně. Povzbuzení mě zažene do postele a dokážu usnout. Odpočíváš se mnou, víš, že budeme obě potřebovat sílu.

Osm hodin ráno. Další telefonát. Už je čas, říká porodní asistentka. Až se příště vrátím domů, už nebudeme dva, ale tři. Prohlížím si byt, ve kterém se zanedlouho bude rozléhat tvůj pláč a na skleněných tabulích oken se bude rosit láska. Na některé věci se nedá připravit.

Deset hodin ráno. Všechno jde podle plánu, říká asistentka. Sedíme v šeru v porodnické koupelně a posloucháme, jak ti bije srdce. Stoupající kopce na monitoru jsou předzvěstí další kontrakce. Chytám tvého tátu za ruku. Je neskutečný a já jsem s každým dalším bolestným výběžkem ráda, že zrovna on je tady. Že zrovna on je tvým tatínkem. Máš velké štěstí, víš to?

Tři hodiny odpoledne. Pohupuju se na míči v nemocničním pokoji. Tvůj táta mě zezadu objímá při každé kontrakci. Přichází co pět minut a bolí to tak, že to nejde popsat. V mezičase se díváme na televizi. Na pár minut přijít na jiné myšlenky, pozorovat žluté kreslené postavičky a pak se zas a znovu vrátit do reality dne, že už se blížíš k nám. Je to velká věc. Nádech, výdech. Už to bude za tebou, říká konejšivě tvůj tatínek. Věřím mu. Dýchám a bolest ustává.

Šest hodin večer. Ležím v teplé vaně. Přítmí, éterické oleje, tvůj táta vedle mě. Dává mi napít. Trpělivě drží za ruku. Dýchá se mnou a já vím, že ho to bolí možná ještě více než mě. Nepopsatelný pocit vděčnosti, že ho mám, který sílí každým dalším stahem. Prostě je tu. Pro mě a pro tebe. Pravá láska.

Osm hodin večer. Ještě pět kontrakcí a půjdeme na sál, říká porodní asistentka. V hlavě mi běží, že to už nemohu zvládnout. Mámy prý přežijí všechno. Myslím na tebe a vím, že musím být silná už jen kvůli tobě. Ty to máš daleko těžší a jsi přitom tak maličká.

Devět hodin večer. Jsme na sále. Pláču. Už nechci. Tvůj tatínek mě trpělivě povzbuzuje, že to přece nemůžu vzdát. Už jsi blízko. Už jen párkrát zatlačit a bude to. Dosud nepoznaná bolest a já vůbec nechápu, jak se tohle dá přežít. Cítím se vyčerpaná.

Devět hodin večer. Devatenáct minut. A pak jsi vyklouzla. Dřepím nad podložkou a tvůj táta mě objímá zezadu. Vůbec to nechápu. Nacházím se v jiné realitě, kde čas neexistuje. Jsi tady. Po všech těch měsících v mém břiše, po vší té bolesti, která se mi vryla za nehty, jsi prostě tady. Choulíš se v mé náruči a já už teď vím, že všechno, co jsem prožila, stálo za to. A že bych to kvůli tobě klidně prožila ještě jednou, dvakrát, tisíckrát.

10. 10. 2016

NÁVOD NA BLOG | Jak odstranit box "Zobrazují se příspěvky se štítkem …"


V případě, že používáte na svém blogu menu, dost pravděpodobně v něm odkazujete na články, které jsou pod jedním štítkem. (pokud nevíte jak na to, podívejte se na tento návod) A v takovém případě vás určitě neminul následující boxík:


Trochu to kazí dojem, co říkáte? Ukážu vám, jak tento box jednoduše odstraníte.

2. 10. 2016

INSPIRACE | Založte si vzpomínky do alba

A zase ty vzpomínky, o kterých jsem psala už v minulém článku! Nežiju minulostí, ale zkrátka si myslím, že je důležité připomínat si hezké časy. Zvlášť ve chvílích, kdy pro samé mraky nevidíme sluníčko. A tak si říkám – není na čase nechat vyvolat fotografie z dovolené, svatby či jiné události? Proč by se měly choulit jen ve složce v počítači nebo na vaší facebookové zdi?

Zdroj: langiusdesign.nl, urbanoutfitters.com, soulmantras.com

Fotky v albu mají svoje kouzlo, to mi nikdo nevymluví. Nejraději mám ta klasická alba, kde se používají fotorůžky – jako kdysi u našich alb z doby, kdy jsme byli malí. V poslední době jsem si je hrozně oblíbila a achám, když narazím na nějakou takovou inspirativní fotografii s fotoalbem. Má to prostě příběh. A ten ostatně můžete vyprávět i vedle fotografie. Stačí tenká fix a dobrá paměť. Vypište si k fotce třeba zážitek, který se k ní pojí, nebo místo, kde byla pořízená.

Skvěle vypadají fotografie i s nějakou krásnou washi páskou - to je teprve pastva pro oči. Jednoduchý nápad, a přitom vypadá tak efektně. Vyzkoušejte a budete sami překvapení!

Zdroj: papelote.cz, etsy.com, thefreedomexperiment.com 

Pár tipů na fotoalba

Posílám ještě pár random tipů na fotoalba, která mě zaujala. Mám moc ráda jednoduchost. Myslím, že neutrální odstíny se budou hodit do každé knihovničky. A navíc minimalistické desky přímo vybízí k tomu, abyste si je třeba trochu doupravili k obrazu svému – třeba právě stejnou washi páskou, kterou použijete k přilepení růžků fotek.



1. koralky-dekorace.cz | 2. tchibo.cz | 3. papelote.cz | 
4. hamashop.cz | 5. ljus.cz | 6. fler.cz/martapau
Veškeré uvedené produkty doporučuji z vlastní iniciativy.


Vyvoláte fotky? A kde? Poraďte mně i ostatním!
Vidíte rozdíl mezi fotografiemi z řetězců drogérií a specializovanými prodejnami či e-shopy?
Co se vám osvědčilo nejvíce?


15. 9. 2016

BABY TIP | Milníkové kartičky

Miluju zaznamenávání vzpomínek. Už více než sedm a půl let si do bloku lepím vstupenky z koncertů, lístky do kina nebo vizitky hotelů a restaurací, které jsme s mým mužem navštívili. A hrozně ráda v tom listuju a vzpomínám na to, jak jsme byli v kině druhý den po seznámení a pak jedli Míšu na klacku nebo jak jsme hráli v jednom kempu minigolf a můj nejmilejší (jako vždy) vyhrával.

Stejně tak máme fotky z našeho období zasnoubení i fotky z tohoto období, kdy přes břicho nevidím na své prsty u nohou. O svatebních fotkách a všech cedulkách, vizitkách a útržcích, které se ke svatbě vážou, ani nemluvě. A tato moje mánie nemine ani naši holčičku.



Vzpomínková kniha není ničím výjimečným. Přestože jsem nenarazila na tu top, co by mi vyhovovala ve všech směrech, tato je myslím moc hezký kompromis. Od svých milých přátel jsem dostala polaroid – další věc, kterou plánuju využívat v uchování vzpomínek. Už to živě vidím, jak malinké fotky lepím washi páskami do papírového alba ♥