Vím, jak vás vždy bavily
návody na blog. Tentokrát jsem pro vás připravila návod speciální. I když on je to spíše „návod“, protože jasné kroky nehledejte. Zato mnoho vynikající a ověřené nspirace rozhodně ano. Pojďme na to!
Nahlédněte s námi pod pokličku Instagramu
Řeč bude tentokrát o
Instagramu, sociální síti, která válcuje všechny ostatní. Máte chuť se do jeho správy pustit trochu hlouběji? Rádi byste posunuli svůj účet (osobní, "blogový" či firemní) na vyšší level, ale nevíte, jak toho dosáhnout? Přemýšlíte, jak najít svůj fotografický styl, jakou editaci zvolit či kterým chybám se vyhnout?
O tom přesně je můj dnešní rozhovor s
Květuší Vašířovou. Kdo se trochu pohybuje na české Instagramové scéně, určitě o ní slyšel. Ta totiž umí zázraky. Zvládá vyseknout
krásná flatlays (hezky nastylizované ilustrační či produktové fotografie s atmosférou, které jsou focené shora) a o fotografování na Instagram píše i
skvělý web. Její ebook
7 jednoduchých kroků k vytvoření úžasné flatlay fotky jednoznačně doporučuji všem. Najdete v něm mnoho užitečných informací, které při fotografování využijete. A navíc je
ke stažení zdarma!
Chcete umět fotit flatlays jako Květa?
Chcete umět také vytvářet flatlays, ze kterého budou všichni paf? Pak se můžete ponořit do její zbrusu nového e-booku
Flatlay fotky pro sociální sítě. Já už se na něj moc těším!
Jak se ti podařilo najít svůj fotografický styl, kterým se na Instagramu prezentuješ?
Když jsem začínala fotit, bylo to jen tak pro radost. Na to, že existuje něco jako
fotografický styl, jsem přišla až později, jak jsem se víc ponořila do učení a získávání informací o focení. Postupně jsem si také začala uvědomovat, že moji oblíbenci, které ráda sleduji, mají určitý styl, podle kterého je rozpoznám na první pohled mezi ostatními fotkami v instagramovém feedu.
Všechno to přišlo postupně a tak nějak přirozeně. Fotila jsem, upravovala fotky, učila se, jak fotit flatlays a zase fotila.
Začala jsem si ale cíleně všímat toho, jaký vzhled fotek se mi líbí nejvíc. Uvědomila jsem si, že na mých pinterestových nástěnkách se často objevují fotky severských interiérů, které evokují vzdušnost, čistotu, lehkost a pocit prostoru. Milovala jsem totiž blogy zejména skandinávských blogerek a fotky jejich domova mi byly inspirací pro focení mých oblíbených flatlays.
Současně mi došlo, že styl fotek, který se mi líbí, hodně souvisí s tím, jaká jsem v jádru já sama. Potřebuji k životu pocit svobody a nezávislosti a vyhledávám je například v podobě vzdušných a světlých prostor.
Můj fotografický styl tak vlastně vyjadřuje mě samotnou. Je se mnou v souladu a odráží můj vkus a to, co mám ráda. V mých fotkách tak uvidíte hodně bílé a světlých barev, doplněných o kapku černé a případně sem tam okořeněných nějakou barvičkou, která si mě zrovna v daném období přitáhla. Myslím si, že když najdete svůj fotografický styl, najdete také sami sebe, a že to funguje i naopak.
Kdybys měla dát začátečníkovi tři rady, jaké by to byly?
První rada by určitě byla: Začněte fotit, hned teď. Nenechávejte si to jenom v myšlenkách, jděte do akce. Je jedno, jestli zatím fotíte jen telefonem, začněte s tím, co máte. Není to primárně o technice, je to o vás.
Za druhé: Foťte to, co máte rádi. Ať už je to příroda, město, portréty lidí, street fotografie, váš byt, nebo váš pes, je to vlastně jedno. Objekt focení a vašeho zájmu by vás měl bavit, měli byste k němu mít pozitivní vztah.
No a za třetí: Nenechte se odradit počátečními neúspěchy a učte se za pochodu. Když se něco učíme, je jasné, že to neumíme hned od začátku, nevíme přesně jak na to, děláme chyby. To je normální a je to součást procesu učení. Zkrátka pokračujte ve focení, foťte, dělejte to. Po čase sami na sobě uvidíte velký pokrok.
Co ti nejvíce pomohlo v tom, aby ses ve focení posunula dále?
Určitě to, že jsem se do focení vůbec dala, zkoušela to a zkoušela, i když na začátku fotky nevypadaly úplně podle mých přestav :)
V téhle fázi je důležité nenechat se odradit. Myslím, že nejlíp a nejrychleji se rozvíjíme vlastní zkušeností, protože takhle si na vlastní kůži zkusíme, co nám funguje a co ne.
Když jsem si trochu osahala, co bych chtěla fotit a jak by to ve výsledku mělo vypadat, začala jsem hledat lidi nebo kurzy, které by mi v tom mohly pomoci. Našla jsem si třeba na internetu online kurz, který se mi zdál sympatický svým pojetím i lektorkou, a začala se podle něj učit. Koupila jsem si fotoaparát a učila se, jak se fotí s foťákem, co a jak nastavit tak, abych mohla udělat co nejlepší záběry.
Mám ráda kombinaci učení se online i offline. Nejvíc se ale učím tím, že fotím, že tu činnost prostě dělám. Učím se vlastně kontinuálně a pořád.
Jaké dodatečné úpravy fotografie jsou podle tebe nejdůležitější?
Osobně se řídím tím, že nejlepší je vyfotit záběr tak, aby potřeba úprav v postprodukci byla co nejmenší. Fotky pak samozřejmě edituji, i způsob editace je vlastně součástí fotografického stylu, ale nejsem příznivcem přehnaných úprav.
V průběhu let se mi ukázalo, že jedním z nejdůležitějších faktorů pro můj styl focení je světlo a vyvážení bílé. Nejraději fotím s přirozeným světlem, protože je prostě nejdokonalejší. Občas se do něj ale zatoulá nějaký odraz od stěny nebo třeba od zdi protějšího domu, také počasí v okamžiku focení má velký vliv. Úplně jiné světlo je ve slunečném dni a ve dni, kdy je pod mrakem a prší.
Při editaci fotek proto poupravím vyvážení bílé tak, aby fotka byla podle mých představ. Většinou stačí jen malinká úprava. Mírně také upravuji expozici (množství světla ve fotce), kontrast a někdy i celkovou ostrost fotky. Úprava kontrastu a expozice má většinou vliv na barvy, takže ještě doladím saturaci a případně odstín barev a je hotovo.
V poslední době si trochu experimentuji a zkouším i jiné typy editů, než na jaké jsem zvyklá. Focení portrétů třeba vyžaduje úplně jiné styly úprav, než flatlay fotky, ale i tady se snažím o výsledek, který působí přirozeně a není vyumělkovaný.
Co je vlastně podle tebe základem úspěchu na Instagramu?
To je zajímavý dotaz, na který má snad každý člověk jiný názor. Podle mě je hlavně otázka, co přesně si každý pod tím „úspěchem“ na Instagramu představí. Jak se vlastně ten úspěch měří. Počtem followerů? Počtem komentářů a mírou zapojení fanoušků? Počtem nabídek spoluprací s firmami, nebo množstvím peněz vydělaných díky Instagramu? V době, kdy není problém si fanoušky i komentáře koupit (a je už dokázáno, že to dělají i největší celebrity), ani nevím, jestli na to jde odpovědět.
Obecně si myslím, že se vyplatí být upřímný, na nic si nehrát, pravidelně komunikovat a také udržovat „online“ vztahy s ostatními lidmi ve své instagramové bublině. A taky sdílet s ostatními něco, co může pomoci i jim, ať už to je krása a harmonie vašich fotek, doporučení a tipy, životní zkušenosti, nebo to, že přiznáme svoje nezdary a podělíme se, jak jsme se z nich poučili. Víc než na popularitu věřím v tomhle směru na pocit obyčejné lidské blízkosti, pochopení a propojení.
V čem podle tebe dělají lidé největší chyby?
Pokud jde o to, jakým způsobem se prezentovat na Instagramu, myslím si, že
je důležité mít vizuálně hezké fotky. Ne každý má na to cit, ale věřím, že se to dá naučit, když člověk chce. Taky si myslím, že je dobré zaměřit se na jedno téma, které mám ráda a je mi blízké, a to přenést do aktivity na svém profilu. Sdílet svoje zkušenosti a přitom zůstat lidská a svá. Když budu mít na profilu fotky, které k sobě neladí, a budu přeskakovat z jednoho na druhé, nebudu pro ostatní čitelná. Lidé zkrátka nepochopí ten můj záměr, pak už se ani nezamyslí nad tím, jestli mě chtějí sledovat, a prostě odejdou.
Tím, že sdílíme jen ty hezké okamžiky, se ale můžeme vzdalovat od reality a tahle hra na dokonalost mě na Instagramu docela mrzí.
Dávat k hezkým fotkám i kontext reálného života, to je možná větší výzva, než jak to může vypadat. Já osobně mám ráda lidi, kteří na Instagramu vedle krásných fotek sdílí v popiscích nebo ve Stories i svůj normální život. To je to největší kouzlo, protože najednou máme hodně společného a nehrajeme si hru na dokonalé idoly.
No a co se týká chyb při focení? Když se učíme, beru chyby jako zkušenosti, nikoliv jako selhání. Nezaměřujte se na chyby, ale na aktivní a pozitivní přístup.
Jestli mám ale zmínit pár konkrétních věcí, jsou to spíš takové detaily, které mě zamrzí, když vidím hezkou fotku. Například když vidím, že fotka je výsledkem velkých úprav (cvičené oko to pozná), když si lidé hodně retušují svoje selfie fotky, nebo když se snaží použít na fotce efekt rozmazání pozadí při editaci. Nemyslím si, že je to nutné, protože buď mám objektiv, který pracuje s hloubkou ostrosti, nebo fotím mobilem a přiznávám to narovinu. Pokud opravdu chcete použít efekt rozmazání při editaci fotek, je dobré si dát pozor na to, že věci ve stejné vzdálenosti od objektivu prostě musí být stejně rozmazané, nebo stejně nerozmazané. Naše oko je na to přirozeně zvyklé.
Jsem zkrátka zastánce přirozenosti, autenticity a jednoduchosti. Když se budete držet svého stylu, své přirozenosti a jedinečného pohledu na svět, chybu prostě neuděláte :)
A jeden návod KROK ZA KROKEM by přece jen byl
Pokud přece jen milujete návody KROK ZA KROKEM, doporučím vám Květy případovou studii
Veškeré fotografie v článku jsou dílem Květy. ♥
