ROZHOVOR | Jak na Instagram s Květuší Vašířovou

Vím, jak vás vždy bavily návody na blog. Tentokrát jsem pro vás připravila návod speciální. I když on je to spíše „návod“, protože jasné kroky nehledejte. Zato mnoho vynikající a ověřené nspirace rozhodně ano. Pojďme na to!


Nahlédněte s námi pod pokličku Instagramu

Řeč bude tentokrát o Instagramu, sociální síti, která válcuje všechny ostatní. Máte chuť se do jeho správy pustit trochu hlouběji? Rádi byste posunuli svůj účet (osobní, "blogový" či firemní) na vyšší level, ale nevíte, jak toho dosáhnout? Přemýšlíte, jak najít svůj fotografický styl, jakou editaci zvolit či kterým chybám se vyhnout?

O tom přesně je můj dnešní rozhovor s Květuší Vašířovou. Kdo se trochu pohybuje na české Instagramové scéně, určitě o ní slyšel. Ta totiž umí zázraky. Zvládá vyseknout krásná flatlays (hezky nastylizované ilustrační či produktové fotografie s atmosférou, které jsou focené shora) a o fotografování na Instagram píše i skvělý web. Její ebook 7 jednoduchých kroků k vytvoření úžasné flatlay fotky jednoznačně doporučuji všem. Najdete v něm mnoho užitečných informací, které při fotografování využijete. A navíc je ke stažení zdarma!

Chcete umět fotit flatlays jako Květa?

Chcete umět také vytvářet flatlays, ze kterého budou všichni paf? Pak se můžete ponořit do její zbrusu nového e-booku Flatlay fotky pro sociální sítě. Já už se na něj moc těším! 


Jak se ti podařilo najít svůj fotografický styl, kterým se na Instagramu prezentuješ?

Když jsem začínala fotit, bylo to jen tak pro radost. Na to, že existuje něco jako fotografický styl, jsem přišla až později, jak jsem se víc ponořila do učení a získávání informací o focení. Postupně jsem si také začala uvědomovat, že moji oblíbenci, které ráda sleduji, mají určitý styl, podle kterého je rozpoznám na první pohled mezi ostatními fotkami v instagramovém feedu.

Všechno to přišlo postupně a tak nějak přirozeně. Fotila jsem, upravovala fotky, učila se, jak fotit flatlays a zase fotila. Začala jsem si ale cíleně všímat toho, jaký vzhled fotek se mi líbí nejvíc. Uvědomila jsem si, že na mých pinterestových nástěnkách se často objevují fotky severských interiérů, které evokují vzdušnost, čistotu, lehkost a pocit prostoru. Milovala jsem totiž blogy zejména skandinávských blogerek a fotky jejich domova mi byly inspirací pro focení mých oblíbených flatlays.



Současně mi došlo, že styl fotek, který se mi líbí, hodně souvisí s tím, jaká jsem v jádru já sama. Potřebuji k životu pocit svobody a nezávislosti a vyhledávám je například v podobě vzdušných a světlých prostor.

Můj fotografický styl tak vlastně vyjadřuje mě samotnou. Je se mnou v souladu a odráží můj vkus a to, co mám ráda. V mých fotkách tak uvidíte hodně bílé a světlých barev, doplněných o kapku černé a případně sem tam okořeněných nějakou barvičkou, která si mě zrovna v daném období přitáhla. Myslím si, že když najdete svůj fotografický styl, najdete také sami sebe, a že to funguje i naopak. 

Kdybys měla dát začátečníkovi tři rady, jaké by to byly?

    První rada by určitě byla: Začněte fotit, hned teď. Nenechávejte si to jenom v myšlenkách, jděte do akce. Je jedno, jestli zatím fotíte jen telefonem, začněte s tím, co máte. Není to primárně o technice, je to o vás.

    Za druhé: Foťte to, co máte rádi. Ať už je to příroda, město, portréty lidí, street fotografie, váš byt, nebo váš pes, je to vlastně jedno. Objekt focení a vašeho zájmu by vás měl bavit, měli byste k němu mít pozitivní vztah.

    No a za třetí: Nenechte se odradit počátečními neúspěchy a učte se za pochodu. Když se něco učíme, je jasné, že to neumíme hned od začátku, nevíme přesně jak na to, děláme chyby. To je normální a je to součást procesu učení. Zkrátka pokračujte ve focení, foťte, dělejte to. Po čase sami na sobě uvidíte velký pokrok.



    Co ti nejvíce pomohlo v tom, aby ses ve focení posunula dále?

      Určitě to, že jsem se do focení vůbec dala, zkoušela to a zkoušela, i když na začátku fotky nevypadaly úplně podle mých přestav :) V téhle fázi je důležité nenechat se odradit. Myslím, že nejlíp a nejrychleji se rozvíjíme vlastní zkušeností, protože takhle si na vlastní kůži zkusíme, co nám funguje a co ne.

      Když jsem si trochu osahala, co bych chtěla fotit a jak by to ve výsledku mělo vypadat, začala jsem hledat lidi nebo kurzy, které by mi v tom mohly pomoci. Našla jsem si třeba na internetu online kurz, který se mi zdál sympatický svým pojetím i lektorkou, a začala se podle něj učit. Koupila jsem si fotoaparát a učila se, jak se fotí s foťákem, co a jak nastavit tak, abych mohla udělat co nejlepší záběry.

      Mám ráda kombinaci učení se online i offline. Nejvíc se ale učím tím, že fotím, že tu činnost prostě dělám. Učím se vlastně kontinuálně a pořád.

      Jaké dodatečné úpravy fotografie jsou podle tebe nejdůležitější?

      Osobně se řídím tím, že nejlepší je vyfotit záběr tak, aby potřeba úprav v postprodukci byla co nejmenší. Fotky pak samozřejmě edituji, i způsob editace je vlastně součástí fotografického stylu, ale nejsem příznivcem přehnaných úprav.

      V průběhu let se mi ukázalo, že jedním z nejdůležitějších faktorů pro můj styl focení je světlo a vyvážení bílé. Nejraději fotím s přirozeným světlem, protože je prostě nejdokonalejší. Občas se do něj ale zatoulá nějaký odraz od stěny nebo třeba od zdi protějšího domu, také počasí v okamžiku focení má velký vliv. Úplně jiné světlo je ve slunečném dni a ve dni, kdy je pod mrakem a prší.

      Při editaci fotek proto poupravím vyvážení bílé tak, aby fotka byla podle mých představ. Většinou stačí jen malinká úprava. Mírně také upravuji expozici (množství světla ve fotce), kontrast a někdy i celkovou ostrost fotky. Úprava kontrastu a expozice má většinou vliv na barvy, takže ještě doladím saturaci a případně odstín barev a je hotovo.

      V poslední době si trochu experimentuji a zkouším i jiné typy editů, než na jaké jsem zvyklá. Focení portrétů třeba vyžaduje úplně jiné styly úprav, než flatlay fotky, ale i tady se snažím o výsledek, který působí přirozeně a není vyumělkovaný.


      Co je vlastně podle tebe základem úspěchu na Instagramu?

        To je zajímavý dotaz, na který má snad každý člověk jiný názor. Podle mě je hlavně otázka, co přesně si každý pod tím „úspěchem“ na Instagramu představí. Jak se vlastně ten úspěch měří. Počtem followerů? Počtem komentářů a mírou zapojení fanoušků? Počtem nabídek spoluprací s firmami, nebo množstvím peněz vydělaných díky Instagramu? V době, kdy není problém si fanoušky i komentáře koupit (a je už dokázáno, že to dělají i největší celebrity), ani nevím, jestli na to jde odpovědět.

        Obecně si myslím, že se vyplatí být upřímný, na nic si nehrát, pravidelně komunikovat a také udržovat „online“ vztahy s ostatními lidmi ve své instagramové bublině. A taky sdílet s ostatními něco, co může pomoci i jim, ať už to je krása a harmonie vašich fotek, doporučení a tipy, životní zkušenosti, nebo to, že přiznáme svoje nezdary a podělíme se, jak jsme se z nich poučili. Víc než na popularitu věřím v tomhle směru na pocit obyčejné lidské blízkosti, pochopení a propojení.

        V čem podle tebe dělají lidé největší chyby?

        Pokud jde o to, jakým způsobem se prezentovat na Instagramu, myslím si, že je důležité mít vizuálně hezké fotky. Ne každý má na to cit, ale věřím, že se to dá naučit, když člověk chce. Taky si myslím, že je dobré zaměřit se na jedno téma, které mám ráda a je mi blízké, a to přenést do aktivity na svém profilu. Sdílet svoje zkušenosti a přitom zůstat lidská a svá. Když budu mít na profilu fotky, které k sobě neladí, a budu přeskakovat z jednoho na druhé, nebudu pro ostatní čitelná. Lidé zkrátka nepochopí ten můj záměr, pak už se ani nezamyslí nad tím, jestli mě chtějí sledovat, a prostě odejdou.

        Tím, že sdílíme jen ty hezké okamžiky, se ale můžeme vzdalovat od reality a tahle hra na dokonalost mě na Instagramu docela mrzí. Dávat k hezkým fotkám i kontext reálného života, to je možná větší výzva, než jak to může vypadat. Já osobně mám ráda lidi, kteří na Instagramu vedle krásných fotek sdílí v popiscích nebo ve Stories i svůj normální život. To je to největší kouzlo, protože najednou máme hodně společného a nehrajeme si hru na dokonalé idoly.



        No a co se týká chyb při focení? Když se učíme, beru chyby jako zkušenosti, nikoliv jako selhání. Nezaměřujte se na chyby, ale na aktivní a pozitivní přístup.

        Jestli mám ale zmínit pár konkrétních věcí, jsou to spíš takové detaily, které mě zamrzí, když vidím hezkou fotku. Například když vidím, že fotka je výsledkem velkých úprav (cvičené oko to pozná), když si lidé hodně retušují svoje selfie fotky, nebo když se snaží použít na fotce efekt rozmazání pozadí při editaci. Nemyslím si, že je to nutné, protože buď mám objektiv, který pracuje s hloubkou ostrosti, nebo fotím mobilem a přiznávám to narovinu. Pokud opravdu chcete použít efekt rozmazání při editaci fotek, je dobré si dát pozor na to, že věci ve stejné vzdálenosti od objektivu prostě musí být stejně rozmazané, nebo stejně nerozmazané. Naše oko je na to přirozeně zvyklé.

        Jsem zkrátka zastánce přirozenosti, autenticity a jednoduchosti. Když se budete držet svého stylu, své přirozenosti a jedinečného pohledu na svět, chybu prostě neuděláte :)

        A jeden návod KROK ZA KROKEM by přece jen byl

        Pokud přece jen milujete návody KROK ZA KROKEM, doporučím vám Květy případovou studii

        Veškeré fotografie v článku jsou dílem Květy. ♥

        Filofax Notebook Impressions | Společník na cesty

        Filofax Impressions Kapesní

        Malé deníčky mají jednu nespornou výhodu. Díky svým rozměrům se tito roztomilí skřítci dostanou prakticky všude. I do té nejmenší kabelky, ba i do malé kapsičky v batohu. A to se hodí, zvlášť když jste stará škola jako já a neužije vás na psaní poznámek do telefonu.

        Papír má zkrátka své kouzlo. To my milovníci voňavých stránek už dávno víme. Ale takový zápisník je vhodný třeba i ve chvíli, když chcete někomu nakreslit plánek, kde najít tu nejlepší zmrzlinu ve městě, nebo napsat adresu vašeho e-mailu, na kterou vám dotyčný pošle recept na ten báječný dort, který se rozplývá na jazyku.

        Filofax Architexture | Záležitost nejen pro tatínky


        V květnu to vždycky vře! Maminky mají svůj svátek a obchodníci se kolikrát předhánějí, co jim udělá větší radost. Kytička v celofánovém obalu, pugét růží místního květinářství, Čokoláda s nápisem I ♥ maminka nebo rovnou celý dortík s čerstvým ovocem navrchu. A navrch? Třeba rovnou nějaký šperk! Těch možností! Těch nápadů!

        Červen patří tatínkům

        A pak je tu červen a přicházejí na řadu tatínci. Věděli jste, že třetí neděli v červnu bývá Den otců? Letos to vychází na 16. června. V kalendáři to ale oficiálně není, moc se o tom nemluví. A přitom je to škoda! Protože i tátové mají v našich životech svou nezastupitelnou roli. Zvlášť ti, kteří si svou úlohu uvědomují a dávají nám svou lásku najevo. I když je to někdy pořádnou oklikou a kostrbatě.

        Jsi tu správně


        Je noc. Její malé ručičky hledají ve tmě moji tvář. Našly. Cítím v konečcích prstů úlevu. Všechno je v pořádku. Máma je tady. Po tváři se jí rozlije pokojný výraz. Sleduju ji v odraze světel, které se linou zpod žaluzií. A vůbec nechápu, že ta holčička je moje. Že si vybrala zrovna mě. Tak takhle že vypadá ta mateřská láska?

        Pak mě kopneš. Jen tak slaboučce se protáhneš. Neubráním se slzám dojetí. Kutálí se mi po tváři a třese se mi brada. Potichounku polykám to nekonečné moře emocí a teď jsem to já, kdo hledá tu malou ručičku pod peřinou, aby ji stiskl a přesvědčil se, že opravdu je skutečná. Jsem máma. Její. A taky tvoje.

        A i když jsme se vlastně ještě nikdy neviděly, už dávno se známe. Vím to. Nepřišla jsi náhodou. A mé srdce je tebe plné. Dlouhou jsem se bála, že nikoho nebudu milovat tak jako tvou sestřičku. Že tu lásku nemůže nic překonat, jak je silná a ochromující.  Vidíš, a přišlo to úplně samo. Mateřská láska je nekonečná. Nemá bod maxima. Prostě je. Někdy mě tak pohltí, až zapomenu dýchat a jen přemýšlím, kolik toho srdce ještě snese, aby neprasklo.

        Vlastně nevím, jaký je tvůj úkol a co nás přijdeš naučit. Ani nevím, jestli budeš mít tak bílé vlásky jako tvoje sestřička a tak modré oči jako tvůj tatínek. Na tohle ještě neznám odpověď. Ale věř mi, jsi tu správně.

        Tak brzy na viděnou.
        Tvoje máma


        Vzpomínková alba pro miminka | Výběr toho nejlepšího!



        Už je to nějaký pátek od chvíle, kdy jsem sháněla pro naši holčičku vzpomínkové album. Trvalo mi to dlouho! Nějak jsem se nedokázala ztotožnit s kýčovitými fotografiemi, barevnými stránkami či kreslenými postavičkami. Pořád to nebylo ono a já několikrát odešla z knihkupectví zklamaně s prázdnou.

        Must have pro všechny rodiče

        Nakonec jsem zvolila Moje první krůčky – Holčička, o které jsem se trochu zmínila v tomto baby článku. A vlastně jsem byla nakonec spokojená, ne že ne, a fotky cizích miminek mi ani nevadily. Holčička má teď 2,5 roku a přiznám se, že musím ještě některé fotografie dolepit (uf, většinu?) a některá data už z hlavy bohužel nevylovím. Ale jsem za ni hrozně ráda a doporučuji něco takového všem rodičům, je to poklad!

        TIP pro maminky

        Pokud si nestíháte zapisovat data velkých milníků přímo do těchto alb, zkuste si to v rychlosti alespoň zaznamenat do diáře či stolního kalendáře. Pak se k tomu můžete kdykoliv vrátit a dopsat do knihy!

        Konečně je z čeho vybírat!

        Hle, uběhly necelé tři roky a  český trh se rozrostl o pěkných pár kousků, ze kterých je radost si vybírat. Vkusné, nadčasové, bez rušivých fotografií a ilustrací. Téměř designové skvosty, které budete hrdě vystavovat na poličce a které mění zaznamenávání milníků v posvátnou chvíli. Mám z toho velkou radost!

        A protože je mezi vámi hodně nastávajících či čerstvých maminek, nebo se z vás třeba brzy stanou tetičky či babičky, rozhodla jsem se, že vám tato krásná vzpomínková alba a knihy více představím. Můžete je pořídit svému děťátku anebo udělat rodičům velkou radost. Rozhodně to bude dárek, na který nikdy nezapomenou!

        Diář a peněženka v jednom | Filofax se slevou 15 %


        V komentářích k článku, kde jsem vám představila novinky Filofax pro tento rok, se strhlo nadšení pro letošní pecku – diář a peněženku v jednom Saffiano Zip. Psaly jste, že je to neskutečně praktická věc a mnohé z vás by to ocenilo! Nebudou vám vypadávat papírky z diáře a na pracovní oběd stačí vzít jednu stylovou peněženku a klidně při žvýkání steaku nebo listů salátu plánovat termín další schůzky. A když už budete doma a čeká vás posezení s přáteli, diář vyjmete a jdete jen s peněženkou, která zároveň může sloužit jako podařené psaníčko.