Půlnoc. Kontrakce pokračují. Bolí to. Moc. Budím tvého tátu a říkám, že si půjdu napustit vanu. Zvedá se, míří do koupelny a ptá se mě, jestli chci i pěnu. Chci. Ležím ve vodě a hladím si břicho. Už budeš brzy s námi. Vůbec to nechápu. Pocit, který nelze vyjádřit slovy.
Tři hodiny ráno. Volám naší porodní asistentce. Blíží se to, říká. Pokračujte v tom, co děláte, děláte to výborně. Povzbuzení mě zažene do postele a dokážu usnout. Odpočíváš se mnou, víš, že budeme obě potřebovat sílu.
Osm hodin ráno. Další telefonát. Už je čas, říká porodní asistentka. Až se příště vrátím domů, už nebudeme dva, ale tři. Prohlížím si byt, ve kterém se zanedlouho bude rozléhat tvůj pláč a na skleněných tabulích oken se bude rosit láska. Na některé věci se nedá připravit.
Deset hodin ráno. Všechno jde podle plánu, říká asistentka. Sedíme v šeru v porodnické koupelně a posloucháme, jak ti bije srdce. Stoupající kopce na monitoru jsou předzvěstí další kontrakce. Chytám tvého tátu za ruku. Je neskutečný a já jsem s každým dalším bolestným výběžkem ráda, že zrovna on je tady. Že zrovna on je tvým tatínkem. Máš velké štěstí, víš to?
Tři hodiny odpoledne. Pohupuju se na míči v nemocničním pokoji. Tvůj táta mě zezadu objímá při každé kontrakci. Přichází co pět minut a bolí to tak, že to nejde popsat. V mezičase se díváme na televizi. Na pár minut přijít na jiné myšlenky, pozorovat žluté kreslené postavičky a pak se zas a znovu vrátit do reality dne, že už se blížíš k nám. Je to velká věc. Nádech, výdech. Už to bude za tebou, říká konejšivě tvůj tatínek. Věřím mu. Dýchám a bolest ustává.
Šest hodin večer. Ležím v teplé vaně. Přítmí, éterické oleje, tvůj táta vedle mě. Dává mi napít. Trpělivě drží za ruku. Dýchá se mnou a já vím, že ho to bolí možná ještě více než mě. Nepopsatelný pocit vděčnosti, že ho mám, který sílí každým dalším stahem. Prostě je tu. Pro mě a pro tebe. Pravá láska.
Osm hodin večer. Ještě pět kontrakcí a půjdeme na sál, říká porodní asistentka. V hlavě mi běží, že to už nemohu zvládnout. Mámy prý přežijí všechno. Myslím na tebe a vím, že musím být silná už jen kvůli tobě. Ty to máš daleko těžší a jsi přitom tak maličká.
Devět hodin večer. Jsme na sále. Pláču. Už nechci. Tvůj tatínek mě trpělivě povzbuzuje, že to přece nemůžu vzdát. Už jsi blízko. Už jen párkrát zatlačit a bude to. Dosud nepoznaná bolest a já vůbec nechápu, jak se tohle dá přežít. Cítím se vyčerpaná.
Devět hodin večer. Devatenáct minut. A pak jsi vyklouzla. Dřepím nad podložkou a tvůj táta mě objímá zezadu. Vůbec to nechápu. Nacházím se v jiné realitě, kde čas neexistuje. Jsi tady. Po všech těch měsících v mém břiše, po vší té bolesti, která se mi vryla za nehty, jsi prostě tady. Choulíš se v mé náruči a já už teď vím, že všechno, co jsem prožila, stálo za to. A že bych to kvůli tobě klidně prožila ještě jednou, dvakrát, tisíckrát.
Bože to je nádherné! Gratulujem.
OdpovědětSmazat♥♥♥ Moc děkujeme, Katarínko!
SmazatTo je tak nepopsatelně nadherné. Moc gratuluji. ♥ www.fitfoodhealthy.blogspot.cz
OdpovědětSmazatMaky, moc a moc děkujeme ♥
SmazatUplne si ten názov vystihla. Mne ked sa narodil syn, všetci sa ma pýtali aké to je, nový človiečik v rodine a tak. A ja som všetkým hovorila, že mne ani nepride že je niečo iné, nové, ale že mám pocit, ako keby tu bol odjakživa. A presne tak som to aj cítila.
OdpovědětSmazatZuzi, já vůbec nechápu, jak jsem bez ní mohla tak dlouho žít.
SmazatMateřství je těžké, přichází chvíle zoufalství a pláče, ale už si nedovedu představit, že bychom měli být bez ní. Konečně má náš život smysl. ♥
Nádherný článek. Moc, moc gratuluji ♥
OdpovědětSmazatMoc děkujeme ♥
SmazatÚplně z článku mám slzy v očích, je to nádherný, moc gratuluju! :)
OdpovědětSmazatAnother Dominika
Úžasný článek! Vyzařují z něco emoce toho okamžiku, opravdu nádherně napsané! Moc gratuluji! ♥
OdpovědětSmazattheheartissue.blogspot.com
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětSmazatNádherný, slzím, a to upřímně k dětem moc vztah nemám :D jsem ráda, že jste v pořádku. :)♥
OdpovědětSmazatPřekrásný článek! Moc krásný! Gratuluju vám, ať jste celá rodinka zdravá.
OdpovědětSmazatTo je nádhera! Moc gratuluji!
OdpovědětSmazatMůj blog: Beauty by K.
Silvi, ještě jednou moc gratuluju, četla jsem se zatajeným dechem!
OdpovědětSmazatJe to nádhera! Měla jsem slzy na krajíčku. Napsala jsi to opravdu krásně, dala jsem to přečíst i mámě a ta to četla se zatajeným dechem. Moc gratuluji!
OdpovědětSmazatKrásně napsané, Silvi! ♥ Doufám, že bude stejně skvělá jako ty. A ještě skvělejší! :)
OdpovědětSmazatGratulace obrovská! :))
♥ Maru
Krásně napsáno, hltala jsem dychtivě každé slovo. :) Moc gratuluji!
OdpovědětSmazatNeuvěřitelně emoční článek! Wow, jsi úžasná! Gratuluji :)
OdpovědětSmazatDiary of M
Nádherný článek :) . Hodně štěstí vám oběma.
OdpovědětSmazatPáni! Moc gratuluji! <3
OdpovědětSmazathttp://of-goldbook.blogspot.cz
Gratuluju!:)
OdpovědětSmazatMoc nádherný článek!! Jinak velká gratulace :)
OdpovědětSmazatPřijde mi, že to pokaždé chce neskutečně moc sil a odvahy od té matky. A pokud má kolem sebe lidi, co ji podporují, rychle po porodu na vše bolestivé skoro zapomene. Je to až neuvěřitelné. Nebo zapomene, jak moc silně všechno bolelo a často i na to, co ještě bolí, celý svět se jí stočí do té malé bytosti v jejím náručí... A na ničem dalším už nezáleží. :-)
OdpovědětSmazatMoc gratuluji! A přeji řadu krásných a nezapomenutelných okamžiků ve vašem společném životě :-)
To je tak nádherný ♥ Moc gratuluju :)
OdpovědětSmazatPřekrásnej článek! Moc ráda se dívám na fotky maličký na instagramu, je opravdu nádherná. Přeju moc štěstí a radosti :)
OdpovědětSmazatSilvi, moc vám gratuluji a mějte se společně :)
OdpovědětSmazatA
OBROVSKÁ gratulace úžasné mámě, tátovi a holčičce. Přeji zdraví a lásku. Věrka
OdpovědětSmazatVážně nádherný! :) I když mě to chvilkama docela děsilo, na druhou stranu úplně dojalo. Jsem ve čtvrtém měsíci a taky se hrozně těším, až bude mimčo s námi. Gratuluji vám k holčičce, hlavně ať jste všichni zdraví a šťastní. :)
OdpovědětSmazatNejprve moc gratuluji k holčičce! Je právě něco málo po páté ráno, sedím v obýváku s mojí týden starou holčičkou, tisknu ji k sobě a brečím štěstím, Tvoje slova mě vrátily o týden zpět, kdy se narodila, přesně si taky vzpomínám na to, jak jsem si před odjezdem prohlížela byt a bylo to hrozně zvláštní, příště už ve třech..s naší princeznou.Porod byl náročný, bolelo to jako čert, přítel byl taky celou dobu se mnou a byl mi obrovskou podporou. Ten pocit, když se Adélka narodila nejde ani popsat, zastavil se pro nás svět.
OdpovědětSmazatNádherný článek...i když mě i trochu děsí to, že už za měsíc a kousek budu prožívat něco podobného...a to už mám doma jednu čtyřletou princeznu...až s ní dostal můj život smysl... ❤
OdpovědětSmazatTak dlouho jsem nebyla na tvé blogu a tolik mi toho uteklo! Ach, to je krása :) Hodně štěstí vám třem!
OdpovědětSmazatEjnets in Lisboa
Fakt nádherně napsaný :-)
OdpovědětSmazatHlavně ať jste obě zdravé a šťastné ♥ ♥
Krásne si to napísala! Krajšie sa už asi ani nedá...tiež som sa vrátila v čase, keď som to pred štyrmi mesiacmi zažívala aj ja...tiež to bolo náročné, tiež som bola mimo realitu, nevládala som, ale nechcela som sa vzdať!..vedela som, že sa to raz skončí a že príde drobec medzi nás...prišiel po dvanástich hodinách a keď som ho počula prvý krát plakať, hneď som zabudla na tú neznesiteľnú bolesť...a materstvo je naozaj náročné, ale stojí to zato ♥
OdpovědětSmazat