Zákon schválnosti

by Daniela Salu

To máte tak, když chleba s máslem padá na zem vždycky blbou stranou a věci, co nechceš, ty se stejně stanou. (Jaromír Nohavica, Mikimauzoleum)

Kdysi, když jsem ještě neprahla po černých vlasech natolik, jako tomu je dnes, mi k oné barvě stačil středně hnědý přeliv, který jsem si tehdy koupila s vidinou, že budu mít krásné vlasy barvy čokolády a lidé si do nich budou chtít zakousnout. Místo toho jsem na hlavě měla uhel a maminčina slova na talíři: „No ty teda vypadáš.“ Do barvy, kterou měla paní na krabičce, to mělo asi tak daleko, jako má trabant k Mercedesu v plné výbavě. Můj muž byl ovšem nadšený a říkal nadšeně „havránku, havránku!“ … po dlouhé době, kdy už nebyly vlasy barvy havraního peří, ale spíše lískového oříšku bez špetky života a radostných odlesků, se mi po černé zastesklo. Vidina rozradostněných modrých očí nejmilovanějšího mě v tomhle rozhodnutí hnala kupředu. I řekla jsem si po předchozích zkušenostech: „Koupím si středně hnědý přeliv, bude to tak akorát černohnědé.“ Napatlala jsem si krém na vlasy a naťukala SMSku: „Zase budu havránek!“

Po umytí jsem měla barvu na chlup stejnou jako ta paní, která se smála na krabičce. Středně hnědou. Černá nikde. Ani ťuk. Ani vlásek.

Murphy má v zásobě celou studnici těchto zákonů schválností. A když už jsme u těch vlasů, všimli jste si, že čím příšerněji vás ostříhají, tím pomaleji to odrůstá? Klasický příklad za všechny – já v kadeřnickém křesle. Za mnou mladá slečna. Já, zvyklá od mé tehdejší kadeřnice, jsem ji řekla: „Chtěla bych takové mikádo pod krk a trochu prostříhané, chápete?„ - „No jasněže“, řekla a mrkla na mě na znamení souhlasu. Prostříhala mi to skoro až k temeni hlavy. Rozdíl cirka dvaceti centimetrů mezi spodní a vrchní délkou je bez pardonu pěkně debilní. „To máte takové rozverné,“ pískla, když zametala mé vlasy na lopatku. Co bych za ně dala, aby mi je přilepili nazpátek! Vraťte čas o hodinu! Není třeba zdůrazňovat, že onen účes se mě držel zuby nehty pěkně dlouho a odrůstání bylo snad jen za odměnu, když jsem provedla nějaký dobrý čin. Naprosto opačný průběh měla má poslední zkušenost s kadeřníkem, která se uskutečnila pár týdnu před dnešním dnem. Krásný a svěží účes, nad kterým zůstával rozum stát a dech se ztrácel. Nadýchané jako vyšlehaný bílek a tak lehké, jako svěží vánek u moře. Jenže, jako naschvál, moje vlasy rostou jako splašený kůň. Kdeže loňské sněhy jsou, už by to chtělo zase nůžky!

A tak si říkám, jestli si při příští návštěvě nepřát škaredý účes, který bude rychle odrůstat. Jakože to obalamutím a pak mi naschvál někdo vytvoří účes krásný, který nebude vůbec odrůstat!

Jenže, jak se znám, by se mi nakonec přání splnilo a já bych pak brečela pod polštářem, která kráva si může přát hnusné vlasy!

3 komentáře

  1. Já radši k cizím kadeřnicím nechodím, protože nikdy to nemám tak, jak chci.. Naštěstí na to mám ségru :D.. která je vyučená kadeřnice :)

    OdpovědětVymazat
  2. :D
    Znám to, zákon schválnosti mě doprovází nejen u kadeřnic, ale i obecně celým životem, Chci toho, co už mě nechce a naopak, metro se mi zavírá jedině před nosem, vlak ujíždí o minutu a padám, když mám stát nejjistěji:)

    OdpovědětVymazat
  3. Slečno/paní/úžasná bytosti, Váš blog je naprosto skvělý! Články báječné, všechno skvělé... A hlavně hrozně rozkošné. Díky.

    OdpovědětVymazat

Děkuju za vaše komentáře. Děláte mi velkou radost! ♥