A pak že je stáří krásné...

by weheartit.com

Jsem lítostivý člověk. Rozesmutní mě cokoliv. Slova, pohled. Bolestný úsměv. Někdy cítím, jak se mi hrnou do očí slzy, to se pak snažím rychle, přerychle mrkat, aby se schovaly dovnitř, aby se nerozkutálely po tvářích jako skleněné kuličky…

Často tyhle pocity zažívám ve chvílích, kdy si bezstarostně jdu po ulici a vidím třeba dědouška, s tak prázdným pohledem, jak se pomalu shrbeně šourá s holí a pár metrů je pro něj osobním vítězstvím. Nebo když jiný pán venčí svého pejska a ruky se mu už tak třesou, že máte chuť je vzít do vašich a společnými silami ukočírovat vodítko. A slabým hlasem volá na pejska, který se několik metrů před ním vesele skotačí a neslyší svého páníčka.

Jednou jedna babička šla tak pomalu přes přechod, nesla sebou tašku s nákupem a řidiči troubili – „Proboha, pospěš si, bábo jedna, nemám čas tu stát celý den, sakra!“ Nic nezmohla, ten smutný výraz se ji v očích prohloubil a snažila se přidat do kroku, ale nešlo to.

Kdo kdy vymyslel, že je stáří krásné… je mi smutno, jen co to píšu. Že je spoustu opuštěných lidí v domovech důchodců, kteří se neradují z návštěvy svých blízkých, které nezjihnou při pohledu na šikovné vnoučky. Kteří koukají v noci do tmavých koutů pokojů a nemohou usnout.


Ani nevím, co tímto chci říct. Snad jen -  až potkáte tu starou paní, která marně vkládá zbytky svých sil, aby otevřela těžké dveře na poštu, pomožte ji. Usmějte se. To vás přece nic nestojí.

20 komentářů

  1. máš pravdu, všichni jednou zestárneme a troška vynaložené ohleduplnosti nikomu neublíží!

    OdpovědětVymazat
  2. taky je mi vždycky líto starých lidí.. hloupý je, že s tím nic moc neuděláme, jedině jim trochu pomoci.

    OdpovědětVymazat
  3. Holky, děkuji za čas, který jste si vyhradily na komentář.

    Klárule, ano. Tento článek nebyl nikterak "řešení-hledající", spíše možná bych ještě dodala, že bychom si více měli vážit svých prarodičů, protože věřím, že každé z našich babiček nebo dědečků udělá naše přítomnost radost!

    OdpovědětVymazat
  4. Plně s tebou souhlasím a máme uplně stejný názor. . . seš moc hodná :)

    OdpovědětVymazat
  5. aaaaaaaaaaaaah, Silvi, veru, je to smutné, nikdy nevieme co bude s nami, ked zostarneme...:-((((

    OdpovědětVymazat
  6. Lidé jsou různí, někteří mají soucit, empatii a pochopení, ty k nim patříš a je to chvályhodné. Já stále věřím v nějakou vyšší spravedlnost a když je někdo sobecký, nepřející a uráží druhé, nevidí, že se mu to může vrátit. Ano stáří není jednoduché, ale je to součást života, prostě to tak musíme brát.
    Teď jsme mladí a musíme si to užít, takže hlavu vzhůru a nesmutni:)

    OdpovědětVymazat
  7. Moc hezky napsáno a často cítím to samé co ty... Jenže na druhou stranu si kladu otázky po minulosti, můžu na někoho nějak nahlížet a může mi ho být líto, ale pak se dozvím, co ten člověk za minulého režimu dělal a jaký byl.. záleží na tom? Já nevím.

    OdpovědětVymazat
  8. Hanyzka - já nesmutním, jen je to zamyšlení. A holt není jásavé jako některé z mých ostatních příspěvků;) O vyšší spravedlnosti tento článek není, to opravdu ne, i když s tebou v principu souhlasím. To už jsme ale zabředly do jiných řek. Děkuji za názor.

    Lyn, o tom žádná - jsou špatní lidé i dobří lidé. Stejně tak bych mohla říct, že někteří důchodci jsou děsní, všechno je to v lidech... To už ale je zase něco jiného, na jinou strunu. Já jsem ten článek takhle do hloubky, jak myslíš ty, nepojala, bylo to spíše o tom pocitu, který mě rozesmutňuje. Ne o tom, že na jakési smutnění "nemám právo", protože nevím, co se za obličejem skrývá. To už se mnohdy na tom chodníku nedovím..

    OdpovědětVymazat
  9. Úžasný článek. Musím přiznat, že jsem naprosto stejná a taky nad vším přemýšlím a často jsem smutná kvůli věcem, kterých si mé okolí vůbec nevšímá. Na poště jsem potkala starý pár, který se držel za ruce, jeden druhému pomáhal a mě bylo krásně, protože to vypadalo úžasně a já byla ráda, že má jeden druhého a jsou si oporou. Za nějaký čas jsem paní potkala samotnou a dala se s ní do řeči. Manžel jí umřel a bohužel on byl tou silnější částí vztahu, takže paní bez něj byla bezradná a smutná. To mě hrozně bolelo. Děti na ní neměli čas pro spousty práce, vnoučata neměla zájem. Nesnáším to, jak je člověk nemohoucí v těchto letech. Ikdyž je někdo vytální, stáří se neubrání a jednoho dne prostě nebude moct. Upřímně se sama děsím, až budu stará.

    OdpovědětVymazat
  10. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  11. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  12. to mám stejně, když vidím třeba nějakýho pomalu jdoucího, drobnýho dědečka nebo babičku..který mají propadlý tváře...nevím, přijdou mi dojemný, padá na mě že jsou sami, nebo že se k nim ostatní chovají hnusně, neuctivě a mrzí mě, to, snažim se být k nim milá, vyslechnout je...ale teď je to všechno samý spěch...skoro se stydím že pro ně nedělám a víc..a ještě teď fotík pro projekt paměť národa..to je teda taky docela smutný, co všechno si pamětníci museli prožít..za války..a teď jsou sami, všichni se na ně vykašlali, důchod je trapně nízkej..eh..carpe diem..:-|

    OdpovědětVymazat
  13. taky se mi mnohdy lesknou oči, když ty lidi vidím...

    OdpovědětVymazat
  14. To znám, taky jsem takový případ jako ty. A podobný účinek na mě měl i tenhle článek.

    OdpovědětVymazat
  15. Pekne jsi me rozesmutnila. :((

    OdpovědětVymazat
  16. Mám to hodně podobně. Kéž by někteří lidé vůbec nezestárli :((

    OdpovědětVymazat
  17. jojo, tyhle pocity taky znám... napsala bych sem šíleně dlouhý komentář, ale... to podstatné už asi bylo řečeno, takže jen souhlasný úsměv :o) (ačkoli nejsme důchodkyně, tak taky snad potěší)

    OdpovědětVymazat
  18. Miluji svou babičkou a strašně mi chybí dědové a druhá babička! Takže si jich opravdu važte. Jinak jsem na tom podobně, zvlášť, když jsem studovala sociální práci, vše si beru a jsem děsný cíťa...

    OdpovědětVymazat
  19. To je dobře, že jsou na světě ještě pořád hodní a citliví lidé. Taky kolikrát zatlačuju slzu, když prababička povídá historky z mládí, napůl dojetím, ale napůl smíchem:) Achjo, kéž by tak všichni měli někoho, kdo by jim naslouchal...

    OdpovědětVymazat
  20. Souhlasim...asi před týdnem jsem jela autobusem...a vystupovala stara pani o berli,a co se nestalo ridič ty dveře zavřel zrovna když byla v pulce...samozrejmne ju to zcvaklo,je to hrozné jak dnešní geenerace se doakáte takto ke starým lidem chovat.Ja k nim vždy měla uctu a uct mít budu. JEstli je to má babička,či stará paní na ulici,na tom nesejde..

    moc krásně napsaný článek!

    OdpovědětVymazat

Děkuju za vaše komentáře. Děláte mi velkou radost! ♥