Březne, vítej!

Blbé je, že nemám kamna. Známá pranostika - březen, za kamna vlezem - mi trochu pokazila dnešní den! Jak to vyřešit? Kam mám vlézt, když tímhle topidlem nedisponuji? Jediné, co mě hřeje, je postel, pan Božský a radiátor. Za postel vlézt nemohu, protože za postelí je zeď. A ačkoliv mám ještě v živé paměti pohádku o Vendulce a kaňce, díky které cestovala do pohádky s obrázky Josefa Lady, já žádnou kaňkou na zdi nedisponuji. Byť představa je to krásná - Silvi a kaňka na Bahamy!

Leč je třeba zůstat na zemi a vrátit se k druhé možnosti. Tou je pan Božský. On hřeje, to jo. Ale kdybych šla za něj, tato skutečnost by platit nemusela. Třeba taková situace - jste venku a je vám hrozná zima. Sice píšu hrozná, ale čtěte to prosím jako hrrrrrozzzná s nějakým přívlastkem, který je nevhodné z výchovných důvodů psát na internet nebo uvádět před dětmi. Teď si představte, že popojdete pár kroků za pana Božského. Nyní jste za panem Božským. No a teď mi prosím pěkně řekněte, jak vás tedy hřeje? Takže - chcete-li, aby se vaše pranostika březen, za panem Božským vlezem zakládala trochu na pravdě, musel by pan Božský nastavit náruč a nebo postel. S peřinou, pochopitelně. Protože postel bez peřiny je jako sklenice bez nápoje!

Třetí topidlo sice topí, ale neschováte se za něj, to mi tedy věřte. Ledaže byste snad byli Špagetky,ty se totiž vejdou všude! Ale co by pak bylo se Štaflíkem? Smutně by seděl před radiátorem a tlustá teplá stěna by mezi vámi stála jako Berlínská zeď! V rámci přátelství tohle nemůžete dopustit.

Pranostika březen, za kamna vlezem, je dobrá pro staré domečky, kde mají krásná stará kamínka, na kterých se ještě dnes válí hloupý Honza. Pro nás, holky z města, by mohlo spíše platit to přísloví jedna vlaštovka jaro nedělá. V době vlaštovkových kolekcí totiž není problém mít celý harém vlaštovek, nač se spokojit jen s jednou? Já začala s naušnicemi. A bude-li třeba, koupím i šaty. Pro dobro nás všech!

Krásný březen, mí milí čtenáři!