Čtenářova chvilka

Uklízím ráda. A ráda nacházím poklady zapadnuté za postelí, nebo zastrčené v poslední zásuvce stolu. Uklízet v počítači je jako uklízet v dlouholetém archívu. A našla jsem zapadnutý kus papíru v zapomenuté složce. Je to jen takové povídání. Z dob, kdy jsem si řekla, že napíšu knížku. Z dob, kdy jsem to ještě nemyslela úplně tak docela vážně. Ten pomyslný kus papíru už je tedy řádně pokrčený, ale pěkně jsem ho narovnala mezi dvěmi knihami a ukážu vám ho.Už je to nějaký ten rok, ovšem - malá jsem stále!

Bude-li se Vám tato čtenářova chvilka líbit, možná bude takových cárů papíru přibývat!


16 komentářů

  1. pěkné to máš! talent! takže prosím o výtisk knihy až bude vydaná!:)))

    OdpovědětVymazat
  2. Talent, ty jsi vtipálek:) Spíše to bylo takové zpestření blogu, ať tu pořád nejsou články o ničem:) I když ... nevím tedy, jestli jsem tomu nějak pomohla (smích)
    Děkuji:)

    OdpovědětVymazat
  3. to je hezkýýýý:)) seš talentovaná.)
    taky nemůžu mít nohy vystřčené z peřiny ven...teda pokud spím sama;)

    OdpovědětVymazat
  4. skvělý Silvi!! moc se mi to líbí!!!

    OdpovědětVymazat
  5. to je roztomilý:) taky se ráda prohrabávám svýma pokladama a vždycky si u toho hezky pobrečim....

    OdpovědětVymazat
  6. Moc krásný! Taky jsem chtěla být spisovatelkou a mám 3 rozepsané knihy, které se ale nedočkaly konce... Číst je teď, je opravdu zážitek:) Psala jsem pořád, vše! A hodně podobné úvahy, jako na tvém "kusu papíru":)

    OdpovědětVymazat
  7. Silvi, mě to přijde super! Chceme další :-) Já se nedávno stěhovala a doma u rodičů jsem našla takové poklady, že jsem jejich čtením strávila celý den :-)

    OdpovědětVymazat
  8. jooo, další a další a další si taky prosím=) super, jako bych se viděla - všichni ti duchové a veškeré mé malé tělíčko pěkně celé na posteli, běda, jak by kousíček přečouhl skrz okraj..
    taky jsem chtěla být spisovatelkou, tak jsem to vystudovala, setkala se s pár těmi skutečnými, zvedl se mi žaludek a já se vrátila zpátky na zem..=D

    OdpovědětVymazat
  9. je to moc roztomilé, přesně pro mou infantilní duši :o)

    OdpovědětVymazat
  10. Teď si mě pořádně rozesmála:) A do toho obýváku taky koukám, teda spíš dřív, když jsem ještě bydlela u našich a šlo vidět na sedačku přímo z předsíně. A pokaždé jsem tam nahlížela s tím, že tam něco uvidím. A ono ne (třeba tam někdo byl, jen já nemám ty správné oči).

    Chtěla jsem se podepsat i pod ten další komentář u předchozího článku, ale zapomněla jsem. Tak tedy teď dvakrát. Baletka baletková

    OdpovědětVymazat
  11. :D úžasný! :)) doteď když procházím bytem se bojím že na mě něco vyskočí :D a vím proč jsem na fb ve skupině "pod peřinou jsem v bezpečí" :DD jsem ta který v noci čouhá jenom hlava :D
    jo a nechtějí mi nalejvat. a už šest let můžou :D

    OdpovědětVymazat

Děkuju za vaše komentáře. Děláte mi velkou radost! ♥