Někdy se měníme v loutky. Mohou s námi snadno hýbat. S nohama, rukama. S myslí. Necháme se. Často se ohlížíme na ostatní místo toho, abychom se soutředili na sami sebe. Často potřebujeme něco někomu dokazovat na úkor, aniž bychom to sami skutečně chtěli. Cíle, které nedokážeme přeskočit. Závody ve skoku vysokém,kdy se laťka stále zvyšuje a nám zbudou jen oči pro pláč, když bezúspěšně ležíme na žíněnce.
Kolik z nás skutečně žije životem, který chce žít. Kolik z nás tajně sní před usnutím o světě, kde by snídal na terase čerstvý pomerančový džus a lívance s horkou čokoládou. Kolik z nás si vytváří své tajné světy a začíná každé pondělí žít jiný a lepší život, aby vzápětí po pár dnech zapomněl na všechna svá předsevzetí.
Kolik z nás je skutečně šťastných samo se sebou?
Ne v cizí náruči.
Ne v obchodě s oblečením.
JEN SAMI. VE SVÉM VLASTNÍM SVĚTĚ...
Zajímavý článek. Jsem velký optimista a musím říct, že jsem opravdu šťastná. A mé cíle jsou snad reálné. :)))
OdpovědětVymazatkrásně napsáno...ačkoli to vyvolává lehce nepříjemný pocit...
OdpovědětVymazati přes tu hlubší depresivní myšlenku jsem šťastná.. teď. z maličkostí. a věřim že se budu mít dobře i v budoucnu. štve mě jen můj sklon k lenosti a to jaké úsilí musím vyvinout abych ji překonala...
OdpovědětVymazatNení to až tak depresivní myšlenka (pokud se jedná o tento článek), jako spíš malé zastavení nad vlastním životem, jestli skutečně děláme to, co nás baví a co chceme dělat nebo jen jestli žijeme tak nějak, jak se žít dá. .Já jsem šťastný člověk a snažím se radovat z maličkostí a darů, které mi každý den, prožitý ve zdraví přináší. Ale ještě jsem nedošla k tomu, abych věci,které mě trápí dokázala chytnout jako příležitosti je změnit. Třeba se k tomu ale dopracuji :)
OdpovědětVymazatPěkný zbytek večera všem a pěkné usínání:)
Ja som ... ale velmi malo kedy... zvacsa ku stastiu potrebujem prave to narucie al obchod.. smutne.. :(
OdpovědětVymazatJe to tak, najdôležitejšia otázka v živote a tak málo sa ňou zaoberáme. Ja som a keď náhodou nie, robím všetko pre to, aby to tak opäť bolo.
OdpovědětVymazatTreba veci meniť, nie čakať. :)
Úplně mě do dovedlo k zamyšlení.. také si dávám neustálé cíle, mám sny, ale nedostatkem odhodlání se ne vždy všechny splní.. každopádně hezky napsáno :)
OdpovědětVymazatŠkoda, že bydlíš tak daleko ode mně...to bych ráda někdy probrala osobně...dobré téma k zamyšlení...
OdpovědětVymazatSilvinko to je moc krásný příspěvek, teď tu trošku přemýšlím, díky tobě. Děkuju.
OdpovědětVymazatBaletka
Je to tak, najdôležitejšia otázka v živote a tak málo sa ňou zaoberáme. - přesně s tímto souhlasím.
OdpovědětVymazatA Katko, není to smutné. Je to realita. Často ze svého světa utíkáme někam jinam, snadno se zapomíná na vlastní svět v cizí náruči, kde se zdá najednou vše tak snadné, kde se skály lámou a problémy rozpouští jediným pohledem...znáš to:)
Czech foreigner, třeba se naše cesty jednou střetnou a pobavíme se o tom. A nebo třeba tomu napomož e-mailem. Ráda budu diskutovat.
Baletko, jé, jsem ráda, že Tě tu vidím. A děkuji moc.
Napsala jsi to skvěle.
OdpovědětVymazatJá teď v sobotu zažila strašně krásný den, nejkrásnější za hodně dlouhou dobu a pořád z něj čerpám, jak mi bylo krásně a jak jsem byla šťastná.
Já jsem typ, který se musí pořád vylepšovat, nikdy nejsem spokojená s tím, co dělám, když vím, že je možné to dělat ještě lépe. Je to jedna z mých špatných vlastností, kterou si nejvíce uvědomuju sama. A taky hodně snílkuju. Ale to ke mně už asi patří...:)
OdpovědětVymazatJana
P.s.: Nevím, čím to je, ale to, co mi jednoznačně zvýši hladinu štěstí v krvi je každičký příspěvek na Tvém blogu, připadám si tady jako v pohádce. :)
Dobrý post!
OdpovědětVymazatSS