Děkuji!

 

Návštěvnost se limitně blíží skoro ke třem tisícům. Neuvěřitelné.

Blog jsem si založila hlavně proto, že jsem nikde nenašla pohromadě to, co mám ráda. Taky proto, že mám ráda růžovou a infantilní věci a na svém písečku můžu mít mráčků s obličejem kolik se mi zachce. A nikdo se mi nebude smát. 

Když se mi objevil první komentář, měla jsem velkou radost. Kdysi, když jsem měla blogy (ne snad, že by jich bylo moc, ale pár už jich bylo) , mými nejčastějšími čtenáří byli můj muž a moje kamarádka, která si mé blogy neúnavně dávala do čtečky. Sem tam se mi objevil komentář od někoho, koho osobně neznám. Bylo to tak v jednom článku z pěti... A ještě si vzpomínám, jak jsem svému muži šťastně hlásila, že mám komentář, a není to od Terezky! (Terezka promine, nemyslím to zle:)

Zase spoustu blábolů před jádrem věci, co? Takže přeskočme mé zážitky, protože čas je drahý. Tento článek píšu proto, že bych Vám moc ráda poděkovala za to, že na můj blog chodíte, trávíte na něm čas, uděláte si chvilku na komentáře a e-maily, jak se Vám u mě líbí. Moc si toho vážím! Je milé vědět, že někdo Vás vnímá. Nejen v životě, ale i ve virtuálním světě.

Moc si Vás vážím a děkuji za přízeň!