Ne, život není jako kus dortu


.... politý čokoládou, kterému dáte štědrou kopu smetany navrch. Rozplývající se na jazyku a přivádějící do osmého nebe, protože ani to sedmé se mu nevyrovná. Život je někdy kyselý jako citrón. Někdy hořký jako bylinkový čaj. A někdy pálivý jako čerstvé chilli na jazyku. Tedy, pokud si to připustíte.
Nejsem z těch, kteří by měli permanentně úsměv na rtech. Když je správná chvíle, mám chuť praštit nevinného medvěda, ležícího na mé posteli. A nebo si vyplakat oči. To bychom pak konečně měli i moře! 

Jenže ouha ... už několikrát jsem se přesvědčila, že když člověk nepodléhá všem smutkům, které se v koutě pokojů nebo ulic ukrývají, aby v ten pravý čas, zasáhly, je mu líp. Je mu líp, když se snaží najít na každém dni to pěkné. Je mu líp, když se raduje z výborného obědu nebo příjemného setkání s kamarádkou. 

Když se raduje jenom z toho, že je.

K čemu člověku je to věčné lamentování? Jsme takoví. Kňouráme si nad životy. Nad rozlitým mlékem, i když máme ve sklepě dalších několik plných krabic. Otevřete novou, nalijte si ho do oblíbeného hrnku,smíchejte s kakaem, a zhluboka se napijte. Hned Vám svět bude připadat hezčí!

Přeji moc krásný začátek týdne!

7 komentářů