Takhle je to v pořádku, i když to není dokonalé


Do půlnoci chybí půlhodina. Čistím si zuby a dívám se skrze žaluzie na zasněženou ulici, kterou osvětluje pouliční lampa. Slyším, jak mi pod nohama křupe sníh, i když jsem tady a ne tam. Stopy, které do rána už nikdo nenajde. Stopy, které existují jen v mé mysli. Přemýšlím o slovech, které právě teď píšu. A o roce 2019, který právě začal.

Letos to bylo asi poprvé po mnoha, mnoha letech. Poprvé, kdy jsem si na přelomu roku sama sobě nedávala slib, že až se v tom novém roce probudím, musí to být jiné. Musím být jiná. Lepší. Rok co rok, ať už jsem byla s kýmkoliv a kdekoliv, vždycky to přání bylo stejné. Něco musím změnit. Taková už přece dál být nemůžu.

Ale letos ne. Letos jsem těsně po půlnoci usínala vedle něj a srdcem se mi rozléval teplý klid.

A až teď, když si čistím zuby a dívám se skrze žaluzie na zasněženou ulici, mi došlo, jak velký dar jsem si tímto dala. Přijala jsem sebe samu, i když nejsem zdaleka dokonalá. Dovolila jsem se milovat, i když nejsem schopna dostát všem očekáváním, která na sebe mám. Já vždycky chtěla být nejlepší. Napříč vším. Sbírat ocenění, hvězdičky a bezvýznamné plusové body snad proto, abych si sebe samotné mohla jako člověka vážit.

Teď to tak není. Po dlouhé době přijímám nový rok, nový den v měsíci, nové pondělí jako den, kdy můžu prožít něco pěkného a třeba se něčemu naučit. A ne jako den, kdy konečně musím něco změnit, aby mě měl někdo rád.

Je to obrovská úleva!

Mám spoustu špatných vlastností. Jsem zbrklá, nepořádná, neumím dotahovat věci do konce, chodím pozdě spát a mám věčně ušpiněné triko. Neumím moc dobře vařit, koláč často připeču a co můžu, to zkrátka poseru. Třeba to linecké cukroví. A tisíc dalších věcí. Co vám budu povídat. Ale takhle je to v pořádku. I když to není dokonalé.

Zdroj fotografie: pexels.com

7 komentářů

  1. To je tak hezký pozitivní článek. Hned je mi líp, když čtu, že někdo neumí uplně dobře vařit :D Omlouvám se za tu škodolibost, který vlastně není škodolibostí, ale radostí, že neumět ve svém věku vařit, je vlastně naprosto v pořádku. Přeji krásný rok 2019 plný radostných zážitků! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko,
      vůbec se za svou škodolibost neomlouvej. Naopak naprosto se dokážu vžít do Tvých pocitů. Já to tak mívám také. Když zjistím, že i ostatní jsou "jen lidé" je to pro mě obrovská úleva. Opravdu nikdo není dokonalý. Je naprosto v pořádku, když něco neumíme. A ten, kdo to umí dokonale, zase nevyniká v tom, co třeba Tobě jde úplně samo. Tak to prostě je. 💛

      Krásný rok 2019!
      Silvi

      Vymazat
  2. Když něco tak poeticky začne, musí to skončit přesně takovou třešničkou. Já na té své dokonalé nedokonalosti ještě pracuju, je to běh na dlouhou trať, ale důležité jsou pro mě i ty malé krůčky, které mě snad dostanou do toho vysněného cíle. :)
    Krásný rok 2019! :) Ať je prostě krásný. Ne lepší. :)
    THE WORLD BY MARIA

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maruško, Tvé komentáře vždycky tak zahřejí na duši! 💛
      Ano, je to běh na dlouhou trať a já zdaleka nejsem se vším smířená. Čeká mě ještě dlouhá cesta, ale vím, že jsem na dobré cestě! A to je na tom všem to nejlepší.

      Taky měj krásný rok 2019. Ne lepší, ne jiný. Ale přesně takový, jaký má být!
      Silvi

      Vymazat
  3. To me tak moc tesi :) Klid a mir v dusi, uzivani si toho, co uz mame a byt za to vdecni. Maly krok pro cloveka, velky skok pro jeho stesti. Tolik casu venujeme honbe za vetsim, lepsim, vic, ze si obcas neuvedomime, jake poklady uz mame, a drahocenne okamziky nam propluji pod prsty. Uzivej si je :) A krasny novy rok.

    OdpovědětVymazat
  4. Moc krásný článek! Hlavně jak je rok 2019 krásný! ♥

    ALL ABOUT CANDYS LIFE

    OdpovědětVymazat
  5. Taaak krásné a taaak pravdivé. Myslím, že tenhle boj svádíme všechny a je opravdu veliká úleva, když se nám na chvíli (nebo úplně) podaří nechtít být dokonalé. :-)

    OdpovědětVymazat