Jsme to, čím chceme být



Jsem čekací typ. Vždycky jsem si myslela, že až se v mém životě stane něco převratného, chápejte, něco, co bude znít i vypadat osudově, tak se můj život změní alespoň tak o sto padesát procent a všechno bude prostě nádherné. My čekatelé máme tu výhodu, že vždycky je na co čekat. Na střední školu. Na to, až si najdeme brigádu a začneme vydělávat své první peníze. Až začneme chodit na vysokou. Až začneme pracovat. Až  najdeme svou velkou lásku, která se pro nás narodila, a přestěhujeme se spolu do prvního bytu. Až procestujeme spolu svět. Až otěhotním a  on mi bude líbat břicho a říkat mu: Ahoj, mám tě moc rád. Až postavíme dům. A zasadíme u toho strom. Až zařídíme dům a upečeme první koláč. Až pojedeme na společnou dovolenou s dětmi do Chorvatska.

Čekat se dá na všechno. A pořád. Otázkou je, jestli se doopravdy dočkáme toho, co by tedy mělo zákonitě přijít. A co by vlastně mělo přijít? A má se u toho pohnout zem v základech? Nebo spadnout obraz?

Já to tedy řeknu narovinu, nikdy jsem se ničeho nedočkala. Jako té velké změny, se kterou by přišlo zemětřesení, a život by se otočil o hroznou spoustu stupňů. A už jsem pochopila proč. Protože jsem čekala, že tu změnu vyvolá něco jiného, než já sama. Okolní vlivy. Pomíjivé věci.

Někde jsem četla, že jsme to, čím chceme být. V tu chvíli jsem si řekla: No jo, to se řekne, ale já chci být milá a zábavná a umět tohle a tamto a vlastně ještě dalších pět různých činností. Mít šatnu, kde bude plno krásných věcí, kabelek a tak. Chci vydělat tolik peněz, abych mohla svému muži koupit motorku. A dětem poníka.

A pak jsem pochopila, že se vlastně všechno může stát skutečností. Že všechna přání jsou reálná, když v ně věříme doopravdy a ne jen v tom svém vysněném scénáři, o kterém si myslíme, že je tak bláznivý, že ho nikdy nikdo nenatočí.

Přeji vám, ať konečně začnete dělat to, o čem dlouho sníte. 

A ať ten film, který žijete, má sakra vysoké hodnocení! 

15 komentářů

  1. na 100% pravda...poslední dobou jsem si totiž říkala, že se ponořím do studia, abych měla lepší známky, abych nabyla více vědomostí a mohla být pak dobrá ve své "branži" a mohla být tak spokojená...a výsledek? přemohla mě opět moje lenost či spíš svědomí, že to možná nepůjde, že to nebude ono...nicméně mě tvůj článek znovu nabudil a povzbudil, abych si šla za svým cílem a kterém si myslím, že se nikdy nesplní:):)

    OdpovědětVymazat
  2. uáá moc hezky napsaný a pravdivý ...

    OdpovědětVymazat
  3. uáá moc hezky napsaný a pravdivý ...

    OdpovědětVymazat
  4. Na to neni vic, co rict. Ted mam taky takove obdobi premysleni o techto vecech a jak jsem ostatne davala na blog, je dulezite si uvedomit tuto velkou pravdu:

    “In the end we only regret the chances we didn’t take, relationships we were afraid to have and the decisions we waited too long to make.”

    OdpovědětVymazat
  5. Nemám slov. Nádherně a výstižně napsané! Jsem taky "čekatelka" a naprosto jsem se v těch tvých slovech našla ;)) A já čekám! Čekám, že se to splní, protože jak říkáš, je to realné!

    OdpovědětVymazat
  6. Jj, znám, znám:)
    A i se snažím jít tomu naproti, jenže pak přijde kopanec a ten mě prostě vždy kopne znovu na začátek a tak mi nezbývá nic jiného než zase čekat.

    OdpovědětVymazat
  7. dokonale napsane...az z toho mam husi kuzi.

    OdpovědětVymazat
  8. Milá děvčata,
    rozjasnily jste mi nedělní večer. Díky za vaše milé komentáře, za čas, který jste si udělali, abyste napsali pár slov.

    Pěkný večer i nový týden přeje Silvi

    OdpovědětVymazat
  9. Silvuš, ty umíš tak super psát! Tvoje články miluju!
    Naprosto souhlasím..taky jsem ,,čekací,, typ...Už abych se konečně probudila :D a začala pořádně realizovat své sny =)
    Hezký večer!

    OdpovědětVymazat
  10. Kombinace toho rozkošného obrázku, hudby a textu je naprosto dokonalá a dojemná... :) Já jsem svým způsobem taky bývala čekatel, ale jen do chvíle, než jsem odešla od rodičů na vysokou. Teď už cítím, že držím otěže svého života pevně v rukou a jsem připravena ho ukočírovat přesně podle svých představ. Co ale máme společné, je to snílkovství . spoustu snů a málo činů. Já se za to ale dost stydím a urputně se snažím na sobě zapracovat. Pořád si říkám, že jsem mladá jen jednou a měla bych si život nastartovat tak, abych jednou byla opravdu šťastná - a už se mi to docela daří :):) Tak hodně štěstí, ať se ti to taky povede :)

    http://so-this-is-her.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat
  11. Naprosto souhlasím. Moc pěkně napsané a donutilo mě to k zamyšlení ;)

    OdpovědětVymazat
  12. Sny by tu nebyly, kdybychom se je alespoň trošku nesnažili naplňovat a třeba o tom ani sami nevíme. Věřím, že jednou se člověku splní to, co si doopravdy přál. Jen se musí přijít, co to doopravdické přání bylo.

    OdpovědětVymazat
  13. Krásně řečeno, moje filosofie je stejná. A je fakt že dřív by mě ani nenapadlo jít za svým snem, vlastně jsem ani nevěděla, jaký ten sen vlastně je. Ale když jsem na to přišla, inspiroval mě můj muž, který to taky dokázal. A voilá: dneska mě živí to, co mě opravdu baví. Jen v to musíte věřit (a něco málo pro to taky udělat :-).

    OdpovědětVymazat
  14. Víš, samozřejmě, že mám sny, ale nikdy jsem si neuvědomovala, že by se to mohlo vyplnit.. ale vlastně jo, proč by taky ne? ;-)
    úplně si mi zlepšila náladu. :)

    OdpovědětVymazat

Děkuju za vaše komentáře. Děláte mi velkou radost! ♥