Školní povinnosti


Ticho po pěšině. Už několikátý den nepřibyl nový článek.
Dvacet pět nových vrásek vrytých do obličeje navíc.
Čaj na stole, co chutná jako čerstvě rozkrojená jahoda.
Sluchátka na uších a mikrofon u pusy. 
Tisíc "proboha" v duchu.

Jsem velký optimista. Ráda se směju a mívám nohy na stropě. Ráda škrábu vlasy i  záda mému muži a ráda se líně válím v posteli nad seriálem. Jediné, co ve svém životě příliš nemám ráda, je mé vlastní rozhodnutí jít na vysokou školu, kde se slovo ekonomie a ekonomika skloňuje v pádech, které možná dosud ani neznáte. Jsou to vysoké pády ekonomické, víte. Až se budete rozhodovat, co dál, věřte, že pekařina by možná byla tou správnou volbou.

Ačkoliv se čtyři semestry, které jsem už přežila, projevovaly na začátku velmi přívětivě, laskavě nabízely svou ruku a posléze i náruč, tento semestr zrádně utáhl smyčku už v prvním týdnu. A já tu teď jak blázen vytvářím dokumenty, do nichž sama nevím jak, píšu svahilským písmem, který po sobě ani nepřečtu. Milé! Kolem mého rozviklaného stolu je na nalepovacích štítcích tolik poznámek k oné seminární práci, že tíhou vědomostí samy popadávají na zem jako spadlé hrušky. Hlava, obvykle plná nápadů, žalostně zeje prázdnotou.

A malé čokoládičky pod taktovkou značky Milka spokojeně odpočívají v kuchyni.
Ať žije nedělní pohoda!




3 komentáře

Děkuju za vaše komentáře. Děláte mi velkou radost! ♥